Napjatý vztah s tchýní.

Klientka se cítí velmi naštvaná, unavená a bezmocná. Už dlouho má nepříjemný vztah s tchýní a neví si s ní rady. Bojí se, že ji bude muset přijmout takovou jaká je, ale něco se v ní strašně bouří. Neumí ji přijmout, neboť způsob chování tchýně je pro ni zkrátka nepřijatelný. V jejím příběhu je tchýně vypočítavý, hrabivý a falešný člověk, manipuluje a ovládá jejího muže i celou její rodinu. Klientka potřebuje najít způsob, jak snést vztah s tchýní, jak žít, aby se jí to tolik nedotýkalo, jak získat nadhled a klid. Je jí vděčná za to, že přivedla na svět jejího muže, jinak ji nesnáší.

V čem je problém?

O osobnost tchýně v tomto případě vůbec nejde. Ta paní má své jméno, svůj život, své dobré úmysly, svou pravdu a přesvědčení, jak má jednat správně. Tak jako každá lidská bytost, má v sobě své osobní dobro a své osobní zlo.

To, co nás rozčiluje na jiných, je jen příležitostí, abychom našli ve vlastním nitru to, co potřebuje pozornost. Někdy se „to“ hlásí například přes projekce – vidíme v tom člověku někoho jiného než kým ve skutečnosti je. Někdy na nás jiný člověk funguje jako rozbuška, jako spouštěč reakce – vybouchneme agresivní zlostí na to, co náš spouštěč dělá / nedělá, co říká / neříká, jak se chová / nechová.

Ale pro klientku je vztah s tchýní utrpením a to je klíčové.

Pokus změnit tchýni určitě selže, jako všichni víme. A nejen, že by to nefungovalo, je to neetické a terapeut by na takovém něčem ani nespolupracoval. Stále zaměřuji svou pozornost na prožívání klientky.

S prohlubováním empatie se postupně noříme do obrazu duše, do reality, kterou žije její tělo, do zkušenosti, jak ji vnímá z vlastního úhlu pohledu. „Objektivní“ pohled zvenčí zde nehraje žádnou roli.

Co se děje?

V obrazech jejího světa se tchýnin dům, ve kterém klientka žije se svým manželem a dětmi stává vězením pro její duši. Žije v prostoru někoho jiného, komu má být vděčná za tuto laskavost, ale necítí vděčnost, pouze nadvládu a proto se brání a bouří. Cítí se v pasti. Je v bezvýchodné situaci, protože existují pouze tři praktická řešení ve vnějším světě – tchýně přepíše dům na jejího muže, aby byly ve vlastním prostoru, odstěhují se do jiného, vlastního prostoru, nebo tam zůstane a umře na ztrátu své duše.

Není možné dosáhnout prvního řešení, na druhé řešení nemá možnosti a obětovat svou duši nechce. V tomto poznání bezvýchodnosti jsme v tichu spočinuly.

Na psychofonetických sezeních je ticho a vědomá přítomnost ve stejném obraze často klíčem. Tam, kde se cítíme pochopení, přijatí, nesouzení, nehodnocení a druhý člověk je „jen“ soucitným svědkem toho, co prožíváme, najednou jsme schopni najít vlastní, dosud neviděné řešení. To dělá skutečná empatie. Umožní, že se řešení vynoří jako bublina z vody, z čista-jasna najednou víme, co třeba udělat. Z hloubky našeho vnitřního ticha, z hloubky naší vlastní moudrosti se vynoří řešení ve formě Přání.

I v tomto případě najednou z klientky vyšlo, že tam chce zůstat se svou rodinou, žít v tom prostoru i za těchto okolností. Ví, že vůbec kvůli tomu nemusí umřít a pokud by i musela, stojí to za to. Protože tam, v rodině, ve svém muži a svých dětech je to podstatné, kvůli čemu tam je. Její přání je „zůstat svobodná, i za těchto okolností“.

Přání bylo vroucné a rozhodné. Úžasná síla, hloubka a naplnitelnost přání ukazuje, jak nesmyslně se někdy vážeme na vnější okolnosti naší svobody, jak velmi potřebujeme měnit okolní svět, abychom mohli žít tak, jak chceme.

Co se s tím dá dělat?

Díky psychofonetickým nástrojům jsme zkoumali situaci, kde se cítila tchýní omezována. Po zviditelnění vnitřní dynamiky jsme našli postavu černokněžníka. Vypadá velmi starý, seschlý, se špičatým nosem v černém hábitu. Je plný nenávisti a zlosti, cosi kuje prostřednictvím černé magie.

V první chvíli se klientce zdá, že přesně jeho potřebuje, toto je síla, která jí dosud pomáhala vztah s tchýní vydržet. Považuje ji za užitečnou. Je to možné. Ale očividně tato síla nepomáhá tomu vztahu k laskavosti, nebo byť i jen k rozvoji. Pokud, tak spíše k rozvoji nenávisti. To však není součástí přání, pokračujeme dále.

Při studiu černokněžníka vidíme jeho černé, malé, zdeformované srdce. Žádná bytost bez zdravého otevřeného srdce není schopna laskavosti ani dobrého soužití. Toto srdce potřebuje léčbu. Prohloubením vhledu uvidíme v srdci mladého kluka v pubertě, který je formován a nucen k něčemu, co dělat nechce, je pod velkým tlakem, který ho deformuje. Potřebuje laskavé přijetí a ujištění, že „navzdory tomu, co udělal, se může stát tím, kým chce, že se může rozvíjet, jak chce“. Dojemné objetí a uvolňující pláč umožňují klukovi pocítit příliv svobody, možností a následně i odpovědnosti.

Ten pocit svobody jsme zvědomili v osobním prostoru, i ve vizualizaci prostoru tchýnina domu, ve kterém klientka žije. Vnímá změnu situace, vyslovuje svou novou pravdu – „moje svoboda nesouvisí s jejím prostorem, můžeme žít vedle sebe, všichni jsme jedno, naše prostory se prolínají. Prostor neomezuje svobodu. „Změna je viditelná i v držení těla, vzpřímenosti a otevřenosti.

Po osvobození srdce se starý černokněžník proměnil v silného muže s laskavým, svobodným a otevřeným srdcem. Klientka ví, že toto je kvalita muže, od níž si chce nechat radit namísto původní nenávisti. V tomto konkrétním příkladu došlo k transformaci vnitřního muže, jež byla nevyhnutelná pro osvobození.

Výsledek.

V psychofonetických procesech je klient ten, kdo se stává všemi aspekty těchto příběhů – klientka se postupně stává černokněžníkem, jeho srdcem, mladým mužem, přijímající a objímající babičkou, vyléčeným srdcem i mužem, kterým se černokněžník po vyléčení srdce stal.

Právě prožití, tělesná zapojenost a procítění daného aspektu v gestu je cesta, která umožňuje transformaci. Dění nezůstává pouze na úrovni mysli a intelektuálního bádání. Změna probíhá změnou zápisu zkušenosti přímo v těle.

Obraz tchýně se v procesu vůbec neobjevil. Naopak, objevil se obraz vlastního vnitřního aspektu, na který klientka není pyšná. Ale tam právě je klíč – transformujeme vlastní nitro, abychom změnili zkušenost, prožívání a tím i vnější realitu.

Klientka posílá její vnímání výsledku terapie:

„Jak jsem se cítila když jsem přišla domů? Jako když si dítě přizná samo před sebou, že udělalo „něco negativního“. Otevřeně jsem o tomto rozměru vyprávěla muži a dokonce, když jsem koukala na naše svatební video, kde jsem viděla, jakého gentlmana vychovala z muže – jak ji držel, svou matku za ruku, jak se ona upřímně dívala na mě při uznanou …. konečně jsem ji uviděla celistvou. Viděla jsem ji celou, ne jen její tmu, která narazila na mojí tmu. „

Tento příběh není lékem na vztahy s „problematickými“ tchýněmi. Za každým vztahem je úplně odlišná dynamika. Je to jen ukázkou toho, že problémem není „ta druhá“. Nezáleží, jde-li o tchýni, manžela, kolegyni nebo souseda. Prakticky ukazuje možnost psychofonetiky jako nástroje pro práci na sobě a transformaci svého nitra.

Kontaktujte mne pro dohodnutí termínu terapie.

Photo by form PxHere

Shopping Cart
Scroll to Top