Tréma a strach ze selhání

V čem je problém

Klientka pracuje jako lektorka a trápí ji tréma. Má strach z připravovaného vystoupení. Je přesvědčena, že práce, kterou dělá, je důležitá a smysluplná, vnímá ji jako svou službu světu, jako podstatný přínos, jako poslání své duše. Přestože ví, že odborně je připravena, cítí nejistotu. Prohlubováním empatie jsme postupně přišli na to, že se bojí několika možností selhání.

Bojí se, že svou nejistotou sklouzne do obranné komunikace – sebezesměšňování, ironie, sarkasmus, sebeshazování.

Bojí se, že práce, kterou prezentuje nebude přijatá, protože nebude vystupovat důvěryhodně.

Bojí se, že se zasekne a nebude vědět pokračovat.

Bojí se, že nebude vědět udržovat nit prezentace.

Bojí se, že bude účastníky souzena a hodnocena a nedopadne dobře.

Bojí se, že to bude trapné.

Při představě, že se něco z toho stane cítí bušení srdce, roztřesený žaludek, nezastavitelné chvění celého těla, mělké a zrychlené dýchání, chlad a potřebu utéct.

V této situaci je zřejmé, že je vystrašená a bojí se. Objektivně ale na úrovni mysli ví, že nic z toho, čeho se bojí, není důvod na reakci těla tak intenzivní, jakou vnímá. Sama si pojmenovala, že je to jen tréma, vlastně nejde o život. Její tělo si ale myslí něco jiného – je přesvědčeno, že o život jde a proto reaguje jako v ohrožení života na pokraji paniky a hrůzy.

Když zjistila, že právě ta tréma a strach jí brání být plně přítomna, soustředěná a připravená na reakce publika, přála si, „mít dost síly na to, aby udělala, co je třeba“

Co se děje doopravdy

Díky nástrojům psychofonetiky jsme se dostali k obrazu, kde se vidí sedící schoulená jakoby pod nějakou kupolí velikosti malého stanu, která ji prý chrání. Sedí vyděšená uvnitř, co se děje kolem, vůbec nevidí, ale každým momentem očekává, že něco přes tu „ochranu“ proletí a zabije ji. Ale netuší, co je to, co přiletí.

Tohle je skutečnost, kterou žije její tělo, přestože intelekt je přesvědčen, že tělo je na prezentaci.

Potřebovali jsme zjistit, co je to nebezpečí, před kterým je chráněna, abychom věděli, čemu vlastně ve svém strachu čelí. Na to jsme potřebovali změnit formu ochrany – neprůhledná kupole, přes kterou nic nevidí jí nepomáhá, aby se se strachem vyrovnala. Zároveň jsme museli dbát, aby se to nebezpečí k ní nedostalo a nezabilo ji.

Psychofonetika má mnoho nástrojů na mnoho různých situací, zde jsme použili sekvenci „obráceného strážce“.

Po aktivaci vhodné ochrany jsme zjistili, že nebezpečím je „ohromný černý drak“, který jí brání, aby své poslání naplnila. Bylo by zajímavé zjistit, o co tomu drakovi jde, a proč je ona pro něj tak důležitá, ale to nebylo součástí přání. Proto jsme na obranu před drakem jenom povolali ochránce s mečem, který statečně a odhodlaně bude stát mezi ní a drakem a hlídat ho, aby ona mohla dělat to, co je třeba.

Součástí přání byla také potřeba síly, kterou na to potřebuje, a o kterou ji strach připravil. Hledali jsme tedy, co by jí tu sílu mohlo dodat. Klientka sama rozhodla, že se potřebuje napojit na zdroje, které ji dávají smysl – Země, Slunce, Střed, Láska a Zdroj. Proto jsme ještě věnovali čas vizualizaci, vnímání a prožití tohoto napojení, získávání síly z těchto zdrojů a demonstraci její znovuzískané síly gestem.

Výsledek

Na závěr jsme s tímto novým nastavením ověřovali, jak se cítí při představě své prezentace. Její gesto se úplně změnilo, viděla se jako silná, vystředěná, napojená a sebejistá. Záda měla vzpřímená, dýchala hluboko, chvění necítila a vnímala teplo a svou pevnost. Tréma už nepřišla.

Na domácí úkol měla toto napojení se silným ochráncem za zády trénovat až do prezentace. Je vhodné si ještě před vystoupením napojení a ochranu zvědomit, a vstoupit do své síly tak, jako na terapii.

Zpětná vazba po prezentaci?
„Bylo to skvělé, pořád jsem vnímala to napojení a to mi dávalo sílu, cítila jsem se jistě, uvolněně a moudře :).“

Zní vám ten postup jako sugestivní pohádka?

Při vizualizaci dění v duši nikdy nezpochybňujeme co klient vidí. To co vidí je dáno jeho vlastním rozsahem vnímání, socio-kulturními vzory, archetypálními podvědomými představami a úrovní důvěry v nevědomé aspekty duše. Možná to souvisí s typem pohádek, jaké jste slyšeli, s typem panteonu nebo mytologie který znáte, s hloubkou vašich psychologických poznatků a se spoustou zkušeností.

Nezáleží na tom. Podstatné je, že se tomu rozhodneme důvěřovat protože je to praktické a funkční. Protože naše duše s námi nemluví v excelovských tabulkách a výsledcích testů. Mluví s námi přes příběhy, přes obrazy, přes poznání. Důvěřujme této inteligenci.

Kontaktujte mne pro dohodnutí sezení s Vaší témou.

Scroll to Top